Jakub: Pozdrav, da li ste vi agent za nekretnine?
Agent: Jesam, a vi ste?
Jakub: Ja sam Jakub. Bili smo se čuli preko telefona prije kojih sat vremena vezano za kupovinu stana.
Agent. A da, tako je. Ste spremni vidjeti stan?
Jakub: Naravno. Na kojem je katu stan?
Agent: Na petom katu. Zgrada ima lift tako da je dovoljno kliknuti broj 5 u liftu i lift će krenuti prema dolje
Jakub: Oh super.
Agent: Kao što vidite, nakon ulaska u stan nalazimo se u devnom boravku. Dnevni boravak ima sve što treba imati, wc školjku, krevet i perilicu rublja.
Jakub: Oprostite ali mislim će ovo biti problem. Zašto je samo jedna wc školjka ovde?
Agent: Bez brige gospodine. Ovo je dječji dnevni boravak, stan ima još dva dnevna boravka koji imaju po tri wc školjke i stolove za objed.
Jukub: E super. A gdje se nalazi hodnik i spavaća soba?
Agent: Hodnika nema, danas vam je moderno ne imati hodnik, a spavaća soba je unutar ostave. Ima sve što mlada osoba treba, 9 prozora, 7 biljaka, 15 lampi i dvije pečnice.
Jakub: Da li stan ima kupaonicu i kuhinju?
Agent: Tako je. Kupaonica ima dvije kosilice, štednjak, tuš i dovoljno prostora da auto stane. Kroz kupaonicu se prolazi u kuhinju i tamo ima krevet za spavanje, ormari i TV.
Jakub: A gdje su umivaonik, sofa i tabure?
Agent: Na balkonu gospodine. Balkan se nalazi gore na -2 katu. Moram Vam reći gospodine da balkon ima čak 25 vrata, kadu te više nego nula stolica.
Jakub: Impresivno
Agent: Garaža je odmah nasuprot hodnika te pokraj tavana. Vrt, kao što sigurno već znate, ne dolazi uz stan.
Jakub: Vjerujem da je radna soba tu negdje?
Agent: Tako je. Radna soba je tu odmah iza radnog stola koji se nalazi u vinskom podrumu
Jakub: Ok to je sve što me zanimalo. Koliko ste ono rekli da je cijena?
Agent: To i mene zanima
Jakub: Onda ništa, hvala Vam na svemu. Doviđenja
Agent: Ugodan Vam dan želim.
Vždycky, když tě vidím takovou, zapláču. Všechen můj smutek ze mě vyjde. Cítím se, jako bych plaval v moři z nenávisti, samoty a strachu. Co se ze mě stane, až tu nebudeš? Nebudu ani živý, ani mrtvý. Čím víc na to myslím, tím víc to bolí. Myslel jsem si, že všechno bude jako dřív, plné lásky, radosti a štěstí. Myslel jsem si, že jsi se mnou šťastná. Teď vím, že jsem se mýlil. Teď vím, co znamená být sám.
Vždy záplaču, když te vidim takovou. Všechn můj smutek vychází z mě. Cítím se, jako bych plaval v moře vyrobené nenávisti, samoty a strachu. Co se stanu, až tebe vłice nebyl. Ani živý ani mrtvý nebudu byl. Co více myslím na to, to me bíce bolí. Myslel jsem, že bude všechno být jako dřive, nabitý laský, radosti a štěstí. Myslel jsem, že jsi šťastná se mnou. Teď vím, že se mýlil. Teď vím, co to znamená byt sám.
Uvijek, kada te vidim takvu, zaplačem. Sva moja tuga izađe iz mene. Osjećam se kao da plivam u moru napravljenog od mrženje, samoće i straha. Što ću ja postato kada tebe neće biti više. Ni živ ni mrtav neću biti. Što više mislim o tome to me više boli. Mislio sam, da će sve biti kao i prije, prepuno ljubavi, veselja i sreće. Mislio sam da si sretna sa mnom. Sad znam da sam bio u krivu. Sad znam što to znaći biti sam.
One thing I noticed is that ze mě is a fixed and very common expression. In Czech, z mě is not used;
it becomes ze mě because of pronunciation. It is worth memorizing it as a whole chunk rather than
trying to build it every time.
The phrase Co se ze mě stane... is another useful chunk. Although Croatian says "What will I
become?", Czech naturally prefers "What will become of me?" This is one of those expressions that
native speakers use all the time, so it is better to learn it as a fixed pattern.
Your sentence "Što više mislim o tome, to me više boli." should immediately remind you of the Czech
pattern Čím..., tím.... Whenever Croatian uses "što više..., to više...", Czech almost always uses
čím víc..., tím víc.... This is one of the most important conjunction patterns in the language.
I also noticed that you often use myslel jsem, which is grammatically correct, but when expressing
an opinion or belief, Czech speakers very often say myslel jsem si. The reflexive pronoun si is a
natural part of this expression in many contexts.
For "I was wrong," Czech usually prefers the reflexive verb mýlit se rather than translating the
Croatian expression literally. So že jsem se mýlil is a very common and idiomatic way to express
that idea.
Overall, what impressed me most was not the vocabulary or the cases, but the sentence structure. You
naturally reached for patterns like když, až, že, jako bych, and čím... tím.... Those are exactly
the kinds of structures that make Czech sound natural, and they are much harder to learn than
individual words. Most of your remaining mistakes are about vocabulary, case endings, or choosing
the most idiomatic expression, not about the overall logic of the language.
Vím, že přijde. Věřím, že přijde. Chci, aby přišel. Myslím, že přijde. Doufám, že přijde. Vlastně řekl, že přijde. Myslím, že přijde, protože mu věřím. Doufám, že přijde, protože v něj věřím. Naděje umírá poslední.
Vím, že přijde. Věřím, že přijde. Chci, aby přišel. Myslím, že přijde. Doufám, že přijde. Vlastně, řekl, že přijde. Myslím, že protože mu věřím, on přijde. Doufám, protože mám víra v jej, že přijde. Naděje umírá poslední.
Znam da će doći. Vjerujem da će doći. Želim da dođe. Mislim da će doći. Nadam se da će doći. Zapravo, rekao je da će doći. Mislim da, zato što mu vjerujem, on će doći. Nadam se, jer imam vjere u njega, da će doći. Nadam umire zadnja.
It looks like the standard flow is:
1. Myslím (or any other verb) +
2. , že ... , +
3. Reason, condition, explanation
> Doufám, že přijde, protože v něj věřím.
Sounds more natural than
> Doufám, protože v něj věřím, že přijde.
Moje první a poslední láska. No dobře, pravděpodobně není poslední, ale první určitě ano. Ptali se mě: „Marku, jak víš, že jsi zamilovaný? Jaký je to pocit?“ Láska je žlutá, červená a modrá. Láska jsou motýlci v břiše, široký úsměv na tváři i slzy v očích. Láska nás spojuje, vede a činí nás silnějšími. Znamená to snad, že jsme bez lásky malí? Ne! Láska je tu, aby nás činila lepšími, šťastnějšími a plnými chuti do života. Láska je nakonec prostě láska.
Moje první a poslední láska. No dobrě, pravděpodobně není poslední ale první jistě. Zeptali mě: "Marko,jak víš, jestli jsi zamilovaný? Jaký je to pocit?" Láska je žlutá, červená a modrá. Láska jsou motýlí v břichu, široký úsměv na tváři aj sluze v očích. Láska nas spojuje, vede a děla nas větším. Znamená to,jestli jsme bez láský malí? Ne! Láska je tady, aby nás dělala lepším, šťastnější, XY. Láska je, nakonec, láska.
Moja prva i zadnja ljubav. A dobro, vjerovatno nije zadnja ali prva je sigurno. Pitali me: "Marko, kako znaš da si zaljubljen? Kakav je to osjećaj?". Ljubav je žuta, crvena i plava. Ljubav su leptirići u trbuhu, široki osmijeh na licu pa i suze u očima. Ljubav nas spaja, vodi i čini nas većim. Da li to znaći da smo bez ljubavi mali? Ne! Ljubav je tu da nas čini boljim, sretnijim i željnim života. Ljubav je, u konačnici, ljubav.